Když Tvé sny vyvrací se k ránu, já naleji Ti z průzračného džbánu, pravdu jako víno čistou, co povím Ti je věcí jistou: Ač znám Tě jenom chvíli pohou, myslím že znám Tě vlastně dlouho, jak dávného přítele, já řeknu Ti upřímě a vesele, jsem moc rád, že Tě znám, jsem moc rád že Tě mám.
Kde jsi má lásko, kde jsi má touho?
Bez Tebe každičká chvíle trvá moc dlouho.
Z okma se dívám, hvězd je plné nebe.
Já v každé z nich vidím lásko má jen Tebe.
Posílám Ti hubičku na líčko.
Měsíce se ptám: zda - li máš mě rád aspoň maličko.
"Paní Nováková, našli jsme vašeho pohřešovaného manžela na nádraží v Brně." povídá policista.
"Vážně? A co tam dělal a kam vůbec jel?"
"No, to nevíme ale přijel z Olomouce a byl nalepenej na nárazníku lokomotivy..."