Když Tvé sny vyvrací se k ránu, já naleji Ti z průzračného džbánu, pravdu jako víno čistou, co povím Ti je věcí jistou: Ač znám Tě jenom chvíli pohou, myslím že znám Tě vlastně dlouho, jak dávného přítele, já řeknu Ti upřímě a vesele, jsem moc rád, že Tě znám, jsem moc rád že Tě mám.
Kde jsi má lásko, kde jsi má touho?
Bez Tebe každičká chvíle trvá moc dlouho.
Z okma se dívám, hvězd je plné nebe.
Já v každé z nich vidím lásko má jen Tebe.
Posílám Ti hubičku na líčko.
Měsíce se ptám: zda - li máš mě rád aspoň maličko.
Je království, v něm jeden král, který má pohlednou dceru na vdávání. Hrnou se princové, nápadníci a princezna, aby si vybrala, se jde s každým projít zámeckým parkem. Ale je tu problém, ona se vždy vrátí sama, o princích ani vidu ani slechu. To nápadníky odradí a už se nehrnou, král je zoufalý a tak vyhlásí: „Dám princeznu za ženu a půl království tomu, kdo se z parku vrátí." Přihlásí se Honza, že to zkusí. Tak tedy jo: Procházejí se s princeznou v parku, když přijdou k jezírku s krokodýlama. Princezna si sundá z prstu prsten a hodí ho tam (do jezírka). A na Honzu: „Vyndej ho!" Honza ho vyndá, princezna potěšeně: „No vidíš, a ti blbci tam skákali..."
1559 (20%)
